Max Švabinský (1873–1962)

Idyla v ráji

Technika:olej na plátně

Datace:1923

Signatura:vlevo dole

Rozměry:55 x 72 cm

Provedení:rám

vyvolávací cena:‍2500000

dosažená cena:‍3000000

85. aukce, číslo katalogu 197

 

Švabinského Idyla v ráji je ukázkou toho nejkvalitnějšího a v mnohých ohledech i zcela charakteristického z autorovy meziválečné tvorby, v níž s originalitou, talentem, nenapodobitelným vnitřním nábojem, se zručností a vitalitou jednoho z nejvýznamnějších českých tvůrců své doby syntetizoval v jeden harmonický celek své figurální i krajinářské vzdělání z pražské Akademie. Zpřítomněn je zde snový archetypálně platný výjev hovořící o dávném uspořádání věcí spočívajícím v prapůvodní nevinnosti světa a z ní vyplývající vzájemné harmonii všech jeho jednotlivých elementů: přírody, bujných rostlin, zvěře bez bázně i člověka dosud prostého fíkového listu. Navzdory tomu, že bychom mohli v kombinaci použitých barev a v sumárním provedení širokých ploch i detailů hledat inspirace francouzským fauvismem či představiteli tzv. naivního umění, je přesto nutné plně ocenit Švabinského originalitu i sveřepost, s nimiž vyslovoval touhu po tropech a projektoval svoji vnitřní představu harmonického rodinného života. To se na většině kompozic tohoto druhu projevuje i tím, že zobrazeným mužům či satyrům a milovníkům ženských i přírodních krás propůjčoval vlastní portrétní rysy. Švabinského Idyla v ráji jistě není solitérním zjevem v rámci autorova díla. Naopak je důležitým a logickým bodem na vývojové námětové linii pramenící v sérii tisků k Rajské sonátě, zachycujících snové exotické ráje v jejich prvotní nezkažené podobě, a vrcholící slavným velkoformátovým plátnem Žně, poukazujícím na odkaz barokní malby a Švabinského snahu o formování ideálního modelu české krásky v ideové návaznosti na odkaz Josefa Mánesa. Toto vskutku galerijní plátno bylo opakovaně prezentováno na zahraničních i tuzemských výstavách, jak dokládají štítky umístěné na rubové straně slepého rámu (Max Švabinský, Soubor prací, 69. Výstava SVU Mánes, Obecní dům, listopad–prosinec, 1923, kat. č. 21; Max Švabinský, Souborná výstava díla, SVU Mánes, červen–září 1932, kat. č. 58; Pittsburgh, USA, Carnegie Institute, 1926, č. 281; Benátky, XVII. Esposizione Internazionale d'Arte della Cittá di Venezia, 1930, č. 163; dále byl obraz podle razítek na zadní straně zapůjčen na skupinové výstavy v Paříži či v Lublani), a byl publikován v odborné literatuře (Štencovo Umění II, 1929, str. 327; F. Žákavec: Max Švabinský II, Praha 1936, frontispice; M. Švabinský, K. V. Herain: Malíř Max Švabinský, dvacet pět obrazů s poznámkami o době a díle, Praha, 1945, obr. č. 15; L. Páleníček: Okouzlený satyr, Praha 1972, obr. 20). Při konzultacích posouzeno prof. PhDr. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.