(Marie Čermínová) Toyen (1902–1980)

Un vide, un silence

Technika:olej na plátně

Datace:1960

Signatura:vpravo dole

Rozměry:40 x 80 cm

Provedení:rám

vyvolávací cena:‍12000000 Kč

dosažená cena:‍18480000 Kč

89. aukce, číslo katalogu 132

 

Éterické a zároveň hluboce temné plátno jedinečného sběratelského i galerijního významu je mistrovskou ukázkou autorčiny stále více ceněné a  vyhledávané pařížské fáze tvorby z přelomu padesátých a šedesátých let. Její kolorit se zatahuje a ukrývá nejrůznější stvoření, poddaná divákově imaginaci. Un vide, un silence (Prázdno, ticho) je testamentem dematerializace forem, k níž umělkyně v této době přirozeně dospěla, aby mohla bezprostředně zobrazit své vize a vnímání světa. Pohybuje se přitom na hranici abstrakce a reality a neztrácí nic ze svého osobitého malířského pojetí a silné koncentrace na samotný námět. Toyen v  předloženém díle pastózními bílými obrysy zachycuje soví hlavu, prostupující do popředí z  tmavých oblaků vznášejících se v  černém neurčitém prostoru, který jako by před divákem teprve vznikal. Tento tvor bez těla pak jako ke kořisti směřuje k  žlutému ovoidu, připomínajícímu stočeného hada, a v prostoru mezi nimi se vznáší okvětní lístek, zjevující se z modré aury. Černá prázdnota se tak stává domovem pro probleskující stopy prchavého života, které se na chvíli zjeví a za okamžik opět zaniknou. Zasazením scény do noční krajiny Toyen tematizuje neuchopitelnost a  proměnlivou atmosféru snů či nočních můr, zároveň tak reflektuje své surrealistické směřování, vlastní myšlenky a nevědomí. Obraz původně pochází přímo z  pozůstalosti Toyen, což dokládá razítko na jeho rubu. Jeho vysokou sběratelskou hodnotu zvyšuje jeho prezentování na autorčině samostatné výstavě v  Paříži roku 1963 (Galerie Raymond Cordier, Paříž, červen 1963, kat. č. 3). Odtud byl olej zakoupen do švýcarské sbírky (Hotel Druout, Paříž, 21. 6. 1982, kat. č. 27) a v říjnu 2022, po padesáti letech, byl znovu vystaven v pařížské aukční síni Sotheby’s. Na slepém rámu je vepsána pařížská adresa Andrého Bretona (42 Rue Fontaine), hlavního představitele surrealismu, odkazující na silné pouto mezi ním a  autorkou obrazu. Po jeho smrti v  roce 1966 získala Toyen k  užívání jeho ateliér a  dlouhou dobu tam tvořila. Při konzultacích posouzeno PhDr.  R.  Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz je skvělou ukázkou propojení vnitřní vize, vycházející z úzkosti, a technických prostředků, které pro Toyen stále zůstávaly velkou výzvou. Ukazuje, že její práce byla založena především na této syntéze, jejíž obě polarity, vizionářská a materiální, se úzce propojovaly. Obraz je skvělým obohacením našeho poznání Toyen. […]“).