František Foltýn (1891–1976)

František Foltýn byl jedním z mála našich meziválečných malířů, kteří se zabývali problémy nefigurativní (abstraktní) malby, a to s natolik mimořádným zaujetím a důsledností, že si vysloužil uznání na mezinárodní scéně.

 

Vyučil se malířství porcelánu a následně studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, z níž odešel bojovat na frontu první světové války. V období poválečném, kdy odešel na Slovensko, se v jeho díle objevovaly rysy expresionismu a kubismu (byl inspirován zvláště tvorbou Paula Cézanna a Bohumila Kubišty). Záhy se však přiklonil k širokému proudu sociálního umění a magického realismu. Rád zobrazoval prostý každodenní život v městských periferiích, které, ač malovány jasnými barvami, působí tíživým, melancholickým dojmem. V roce 1922 stál u vzniku brněnské odnože Skupiny výtvarných umělců a roku 1923 přesídlil do Paříže, kde se přidal k uměleckým skupinám zaměřeným na abstraktní umění Cercle et Carré (kde stanul po boku Hanse Arpa, Vasilije Kandinského či Fernanda Légera) a Abstraction-Création (jejímž členem byl například i František Kupka). V této době došel k přesvědčení, že skrze svébytnou realitu existující v abstraktním zobrazení se můžeme dozvědět o sobě a světě kolem nás i to podstatné, co nedovedeme vyjádřit slovy. Vytvářel díla rytmizovaná za pomoci „ovoidních“ tvarů a dynamických linií v poměrně výrazné barevnosti, založené na změkčeném kontrastu teplých a studených tónů, působícím až pulzujícím dojmem. Po návratu do Československa roku 1934 se usadil v Brně, kde se vrátil zpět k realistickému vyjádření krajiny, které narušila jen krátká abstraktní fáze v šedesátých letech.