Eugene Boudin (1824–1898)

Eugène-Louis Boudin byl francouzský malíř, jenž jako jeden z prvních krajinářů malujících v plenéru vytvořil přímý most mezi starší generací francouzské plenérové malby, tedy tzv. barbizonskou školou, a progresivní mladou generací impresionistů, za jejichž přímého předchůdce je považován. Věnoval se především výjevům s mořskou tematikou (lidé na pláži, vlny rozbíjející se o skalní útesy apod.). Zvolené motivy dovedl zachytit svěžími plynulými tahy štětce protkanými zářivým světlem.

 

Již ve svých deseti letech pracoval jako plavčík na lodi proplouvající mezi přístavy Honfleur a Le Havre, kam se roku 1835 jeho rodina přestěhovala a kde si mladý Eugène, po vzoru otce, později otevřel obchod s psacími potřebami a obrazovými rámy. Díky této živnosti se brzy seznámil s několika umělci pracujícími v Normandii, jejichž obrazy i vystavoval. Na popud Constanta Troyona, Jean-Françoise Milleta, Jean-Baptisty Isabeye či Thomase Coutura se brzy sám začal věnovat malířství a již v roce 1851 získal stipendium, díky němuž odjel studovat do Paříže. Vydal se také na cesty po Vlámsku, Benátkách a Bretani. Rodné Normandii ale vždy zůstal věrný. Byl hluboce ovlivněn holandskou krajinomalbou 17. století a též současníkem Johanem Bartholdem Jongkindem. Na konci padesátých let se seznámil s tehdy teprve osmnáctiletým Claudem Monetem, kterého naučil lásce k jasným odstínům a hře světla na vodě. Poznal také malíře Gustava Courbeta a spisovatele Charlese Baudelaira, jenž se stal jeho prvním kritikem a představil ho pařížskému publiku. Boudinova pečlivost, se kterou se věnoval věrnému zachycení nebeské nálady, mu u malíře Camilla Corota vysloužila přezdívku „král nebes“. Roku 1874 se účastnil první výstavy impresionistů, přestože sám sebe za novátora nepovažoval. Všeobecné uznání jej zastihlo až v průběhu let osmdesátých.