Hans Leonhardd Schäufelin (1480–1540)

Německý malíř, knižní ilustrátor a především dřevořezbář působil v dílně renesančního umělce Albrechta Dürera, a jeho umělecké tvoření tudíž vycházelo především z mistrova vlivu. Jeho díla lze rozpoznat podle signifikantní umělecké značky složené z monogramu v ligatuře, který také kombinoval se skicovitým vyobrazením lopatky (německy Schaufel) v duchu tehdejšího moderního emblematicko-hieroglyfického jazyka. Proslul především ilustracemi literárních děl Theuerdank a Weißkunig, oslavujících rod a skutky habsburského císaře Maxmiliána I., jenž si pro zkrášlení básnických veršů zvolil právě dürerovského dřevořezbáře.

Předpokládá se, že se narodil kolem roku 1480 či 1485, avšak o jeho počátečním vzdělání nejsou dochované doklady; rovněž jeho druhé křestní jméno Leonhard se nevyskytuje ve starších pramenech. Doložitelná je však skutečnost, že v letech 1503–1507 působil v dílně Albrechta Dürera v Norimberku, kde zřejmě zaujímal významnou pozici. V roce 1505 byl pověřen dokončením oltáře sv. Víta (tzv. Ober-St.-Veiter-Altar) pro kurfiřta Friedricha III. Saského (zvaného Moudrý), zatímco Dürer se vydal na druhou studijní cestu do Itálie.  V letech 1507–1508 se usadil v Augsburgu, kde byl činný v dílně Hanse Holbeina staršího, což mu pomohlo osvobodit se od dürerovského vlivu. Ve švábském Augsburgu je doložený také v letech 1510–1515, přičemž mezi lety 1508–1510 realizoval některá díla v Jižním Tyrolsku. V letech 1510–1516 pracoval na velice prestižní zakázce dřevořezů pro císaře Maxmiliána I. Od roku 1515 žil a působil ve švábském Nördlingenu (v témže roce zde například vyzdobil freskovou výmalbou radnici), a to až do své smrti v roce 1538 či 1540.