Ivan Šiškin (1832–1898)

Majestátní oslava přírodní krásy skloubená s detailním zpracováním nejpůvabnějších lesních zákoutí charakterizuje tvorbu ruského malíře období realismu. Tento „car lesa“, či „lesní malíř-bohatýr“, jak byl nazýván svými současníky, pojímal krajinu jako pravdivou součást své skutečnosti, přičemž od přírody se neustále učil, aby mohl ve svém díle znovu reprodukovat její podstatu. Absolutní pravdivost a skutečnost jednotlivých lístků březových hájů, žitných polí či lesních bystřin v borovicových houštinách vyvolává v diváku pocit, jako by slyšel praskání větví či vdechoval svěžest lesních hlubin.

 

Studoval v letech 1852–1856 na Moskevském učilišti malířství, sochařství a architekturu, a již v té době se projevil jeho kresebný talent. Ve studiu pokračoval na Carské akademii umění v Petrohradu v letech 1856–1865. Mimo hranice akademické kresby piloval své mistrovství v nedalekém malebném kraji Ladožského jezera, na souostroví Valaam, kam jezdil studovat skutečnou krajinu. V roce 1860 dostal zlatou medaili Akademie a vydal se na zahraniční cestu do Mnichova, Curychu, Ženevy a Düsseldorfu, přičemž za obraz Pohled na Düsseldorf z roku 1865 dostal titul akademika. Po návratu do Petrohradu se stýkal s nově vznikající skupinou Peredvižníků, jejíž součásti byli mimo jiné i jeho přátelé Ivan Nikolajevič Kramskoj a Konstantin Apollonovič Savickij. V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století se účastnil výstav Sdružení putovních uměleckých výstav. V této době vytvářel svá charakteristická díla, jako například obraz Jitro v borovém lese z roku 1889. Od roku 1894 krátce vyučoval na Vyšší malířské škole při Carské akademii v Petrohradu, avšak již v roce 1898 nečekaně skonal při práci na dalším obrazu.