Frédéric Bazille (1841–1870)

Jean Frédéric Bazille byl významný francouzský malíř, jehož zařazení mezi hlavní průkopníky impresionismu je otázkou až posledních desetiletí. Do paměti uměnímilovného publika se zapsal především jako mistr portrétu a krajinomalby a výjimečně talentovaný tvůrce, jehož slibná umělecká kariéra byla zmařena předčasnou smrtí.

 

Již jako chlapec projevil zájem o malířství, a to zejména po seznámení s díly Eugèna Delacroixe. Na přání své rodiny se však namísto umění jal studovat medicínu, kterou ale po dokončení přesto vyměnil za kariéru malíře. V šedesátých letech se přestěhoval do Paříže, kde se dostal do okruhu malíře Pierra-Augusta Renoira, jehož později i portrétoval. Díky němu se postupně seznámil s umělci světového formátu, jakými byli Édouard Manet, Claude Monet, Alfred Sisley nebo Edgar Degas. Po jejich boku se zřekl tehdy zastávané ateliérové malby a mimeticky chápaného akademismu ve prospěch plenérové malby. Jako syn ze zámožnější rodiny své přátele často finančně podporoval a poskytoval jim přístup k ateliéru a malířským potřebám. Za jeho vrcholné práce můžeme považovat například dílo s názvem Růžové šaty nebo známější Rodinnou sešlost (1867–1868). Způsob, jakým vykresloval osoby, náladu města i svěžest přírody, byl velice osobitý, přestože sledoval impresionistické zásady, v nichž se usilovalo o zachycení okamžitého dojmu a jeho efemérního vyznění. Na vrcholu tvůrčích sil však umělce zasáhla nepřízeň osudu, když byl roku 1870 povolán na bojiště prusko-francouzské války, kde v pouhých 29 letech zahynul.