Václav Brožík (1851–1901)

Čelný představitel tzv. generace Národního divadla a významný malíř českých dějin, historických výjevů, žánrů, podobizen, ale též vynikající krajinář Václav Brožík ve své tvorbě navazoval na bohatou tradici francouzského realistického malířství. Jako jediný český malíř poslední čtvrtiny 19. století se přidal k tzv. „čtyřiceti nesmrtelným“, stal se členem francouzské Akademie a dosáhl obrovského veřejného úspěchu nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

 

Jako dítě z chudých poměrů se vyučil nejprve práci v litografii a porcelánu. Díky svému talentu však mohl studovat na akademiích výtvarných umění v Praze (kde sám od roku 1893 působil jako profesor), Drážďanech i Mnichově. V roce 1879 dokonce podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde se věnoval starým mistrům vlámským a holandským. V následujících letech pobýval střídavě v Praze a Paříži, kde vícekrát uspěl na uměleckých Salonech. Krajinomalba a vesnický žánr pro něj hrály, vedle nejvýše ceněného žánru historického, velmi významnou roli; na jeho plátnech se tak můžeme setkat nejen s Janem Husem či Polyxenou z Lobkovic, Slavatou a Martinicem, ale také s dětmi sbírajícími lesní plody, pasáčky koz, ovcí a dalšího zvířectva, kterými se v posledním desetiletí svého života zabýval jak v Normandii a Bretani, tak při pobytech v Povltaví.