Vladimír Boudník (1924–1968)

Český malíř, ale především grafik, patřící mezi skutečné průkopníky abstraktních experimentů se v tuzemských dějinách umění natrvalo zapsal jako iniciátor tzv. explosionalismu, hnutí založeného na tvorbě myšlenkových asociací vycházejících ze skvrn či tvarů a propojených s životními prožitky autora. Svými grafickými strukturálními obrazy předznamenal v českém umění výtvarné hnutí informelu a s tím souvisejícího tachismu.

Nejprve navštěvoval kovodělnou školu, poté nastoupil na strojnickou průmyslovku, studium však v roce 1943 kvůli totálnímu nasazení musel přerušit. V letech 1945–1949 absolvoval Státní grafickou školu pod vedením profesora Rudolfa Beneše, přičemž během studií vydal několik mírových manifestů jako reakci na prožité válečné události. Roku 1949 sepsal manifesty explosionalismu, který veřejně prosazoval, čímž si získal přátele a podporovatele svého hnutí, jako byl mj. Bohumil Hrabal. Souběžně pracoval v továrně na výrobu přístrojů a nářadí, kde v padesátých letech vytvářel z dostupných materiálů grafické listy označované jako aktivní grafika. V Galerii současného umění v Bruselu byla roku 1958 zorganizována jeho první oficiální samostatná výstava, která pro něj znamenala další výtvarný impulz. V první polovině šedesátých let prezentoval svá díla na světové výtvarné scéně: roku 1961 na IV. mezinárodním bienále grafiky v Lublani, v roce 1962 na samostatné výstavě ve Varšavě a o rok později v Muzeu moderního umění v Miami. Přestože se v domácím prostředí setkával s ideologickou bariérou, roku 1965 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a opustil tovární prostředí. Na sklonku života však trpěl psychickými problémy a v roce 1968 spáchal sebevraždu.