Joža Uprka (1861–1940)

Okouzlen rodným krajem, zobrazoval tento moravský malíř zejména venkovské obyvatelstvo a folklor s akcentem na lidové zvyky a tradice. Zdánlivě obyčejný člověk z moravského Slovácka se tak mohl na jeho obrazech stát neobyčejným protagonistou příběhu celého slovanství a tradiční lidový kroj pak mohl oživnout jako nový symbol dobového cítění v duchu secesního dekorativismu. Malířsky zaujme nejen jeho práce se šerosvitem, jež reflektuje pronikavé sluneční světlo v kontrastu s vrhanými hlubokými stíny, ale i vícefigurální kompozice zachycující okamžiky ze slavností, modliteb, poutí, radostí či smutku, jinými slovy okamžiky ze života místního obyvatelstva.

 

V letech 1881–1884 studoval u profesorů Františka Čermáka a Antonína Lhoty na Akademii výtvarných umění v Praze, ze které však z důvodu roztržky s prof. Lhotou v roce 1884 předčasně odešel do Mnichova, kde studoval v letech 1884–1887 na tamější Akademii výtvarných umění. V roce 1885 se stal spoluzakladatelem spolku Škréta, jehož předsedou byl záhy zvolen. Po návratu do Prahy dokončil v letech 1887–1888 svá studia na reformované Akademii u profesora Maxmiliána Pirnera. Na přelomu let 1892 a 1893 podnikl studijní cestu do Paříže a již v roce 1894 obeslal pařížský Salon obrazem Pouť u Sv. Antoníčka; to vše bylo uskutečněno za podpory a organizace Alfonse Muchy. Za tento rozměrný olej obdržel ocenění Mention honorable (čestné uznání). Pravidelně se účastnil členských výstav SVU Mánes v Praze (1898; 1899; 1900), vystavoval též v zahraničí (Berlín 1903; Vídeň 1904; Mnichov 1905). Byl spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM) se sídlem v Hodoníně a od r. 1925 předsedou Spolku slovenských výtvarných umělců.