Otakar Kubín (1883–1969)

Malíř, kreslíř a grafik Otakar Kubín (od dvacátých let se podepisoval Othon Coubine) sehrál výjimečnou roli ve vývoji moderního umění nejen u nás, ale také v zahraničí. Nejprve v období předválečném působil jako člen proslulé skupiny Osma, později se zařadil k členům tzv. pařížské školy, tedy mezi výrazné evropské umělce působící na francouzské umělecké scéně v meziválečném období. Ve své tvorbě se postupně vyrovnal se všemi aktuálními proudy evropské umělecké scény: od impresionismu a postimpresionismu přes fauvismus, expresionismus a kuboexpresionismus až po meziválečný novoklasicismus, jenž po zbytek života rozvíjel v krajinách zachycujících nadčasovou krásu a půvab jihofrancouzského venkova.

Po studiu na průmyslové škole v Hořicích byl roku 1900 přijat na pražskou Akademii nejprve do sochařské speciálky Josefa Václava Myslbeka, načež prošel malířskými ateliéry Bohumíra Roubalíka, Václava Brožíka, Hanuše Schwaigera a nakonec Franze Thieleho. Hned po škole, v letech 1904–1907, navštívil společně s Bedřichem Feiglem Belgii (kde krátce docházel na Akademii v Antverpách), Francii a nakonec Itálii. Roku 1907 se stal spoluzakladatelem proslulé skupiny Osma (po boku bývalých spolužáků z Akademie, mj. Emila Filly, Bohumila Kubišty nebo Antonína Procházky), která reagovala na aktuální podněty v umění (zejména expresionismus), a později i SVU Mánes. V roce 1908 podruhé navštívil Paříž a v následujících letech dosáhl ve své tvorbě vrcholné formy tzv. českého kuboexpresionismu. Roku 1912 trvale přesídlil do Paříže, kde se pravidelně pohyboval v okruhu salonních kubistů. Po první světové válce následoval vlnu návratu ke klasickým hodnotám a o jeho malířskou i kreslířskou tvorbu výrazně vzrostl zájem. Přesunul se do jižní Francie, kde (s výjimkou návratu do domoviny v padesátých letech) setrval až do konce života, a intenzivně se věnoval malbě krajin a zátiší v novoklasicistní estetice.