Bohumír Matal (1922–1988)

Celoživotním zájmem Bohumíra Matala, jedné z nejvýraznějších osobností české poválečné malby, se stal vztah člověka k svému bezprostřednímu okolí. V jeho výtvarném pojetí lze již od raných fází vnímat přítomnost stavu dynamického napětí mezi pevnou, kubickou konstrukcí a silnou imaginací, vyvolávající pocity existenciální úzkosti. Jeho charakteristický projev je plný výtvarných zkratek a geometrizace, zacházející až k samé hraně abstraktního zobrazení. Významnou pozici pak zastává barva, která definuje tvar, utváří prostor a napomáhá vytvářet sugestivní hru plnou kontrastů a pohybu. Matalovo dílo dnes tvoří nedílnou součást sbírek významných českých i slovenských galerií.

 

Dětství prožil v prostředí prodchnutém kulturou, což jej přivedlo ke studiím na Škole uměleckých řemesel v Brně (1937–1941). Od roku 1942 byl internován v pracovních táborech Lohrbrück a následně Oswitz, odkud se mu roku 1945 podařilo utéci. Z táborů pravidelně posílal své ženě surrealistické kresby. Po válce se aktivně zapojil do brněnského kulturního života – klíčové je jeho členství v civilistně orientované Skupině 42. Od roku 1946 pravidelně vystavoval doma i v zahraničí (cesty do Francie a Itálie). Po válce maloval obrazy s tématem průmyslové civilizace, města a jeho lidí. V padesátých letech jej stihl několikaletý zákaz vystavování, v tvorbě ale pokračoval a došel k barevnému projasnění a výraznější geometrické stylizaci. Tu koncem šedesátých let rozvinul, po krátkém informelním období, v kompozicích oplývajících groteskním humorem reagujícím na temné období normalizačních let. Útočiště v této době nalezl ve starém mlýně nedaleko Brna, kde se po ničivé povodni v roce 1986 věnoval pouze kresbě.