Václav Jansa (1859–1913)

Václav Jansa byl významným malířem přelomu 19. a 20. století, jenž stál donedávna ve stínu jiných slavných autorů své generace (tvořil např. po boku Mikoláše Alše či Luďka Marolda). Přes původní školení ve figurální malbě se projevil jako schopný krajinář, vedutista a v prvé řadě brilantní akvarelista s citem pro uspořádanost celku a malebnost. Pozornost publika dodnes přitahuje soubor jeho prací na plátně i papíře zachycujících starou Prahu ve stavu před asanací, v němž zvěčnil Židovské město a jiná dnes již neexistující městská zákoutí. Vedle působivých pragensií, rozměrných vedut a ilustrací s městskou tematikou je ale spojován i s citlivými pohledy na krajinu jižních Čech.

 

Vyučil se kupcem, ale jelikož také psal a kreslil, získal nejprve místo písaře, a záhy se dostal i ke studiím na pražské Akademii. V letech 1881–1882 navštěvoval ateliér profesora Antonína Lhoty, načež odjel studovat do Vídně do ateliéru krajináře Eduarda Peithnera z Lichtenfelsu. Svá studia se rozhodl ještě doplnit u žánrového malíře a orientalisty Leopolda Karla Müllera (do roku 1891). Za své dílo dokonce obdržel prestižní Fügerovu cenu. Od malby figurální plynule přešel ke krajinomalbě, která lépe vyhovovala jeho nadání i vlasteneckému cítění. Rád putoval po Čechách, zejména po Krkonoších a jižních Čechách, nejčastěji na Písecko, kde maloval místní vody, rybníky a vřesy. Od osmdesátých let pravidelně vystavoval, svá díla prodával, a působil i jako pedagog. V devadesátých letech se pak podílel na řadě rozsáhlých realizací: na dioramatu Krkonoš pro hraběte Harracha (1891), s Mikolášem Alšem na dioramatu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (1894–1895) či s Luďkem Maroldem na panoramatickém obrazu Bitva u Lipan, tzv. Maroldovu panoramatu (1898). Na konci století se intenzivně věnoval zaznamenávání pražských čtvrtí (zejm. v akvarelu) před rozsáhlou asanací. Během života se dočkal dvou samostatných výstav, v letech 1896 a 1907, v obou případech v Topičově salonu v Praze.