Josef Mánes (1820–1871)

Průkopník bytostně českého moderního výtvarnictví a mistr figurální i krajinářské malby představuje v dějinách české kultury emblematickou figuru, která svým všestranným nadáním zasahovala do oblasti grafiky, ilustrace, návrhářství a v neposlední řadě malířství, jež se v jeho štětcovém podání nacházelo na pomezí romantismu a realismu. Formován výtvarným vzděláním nejprve pod otcovým a strýcovým vedením a poté v letech 1835–1844 pod vedením prof. Františka Tkadlíka na pražské Akademii výtvarných umění získal pevný umělecký základ, který dále rozvíjel během svého působení doma i v zahraničí. Roku 1844 odjel do Mnichova, kde se stal členem tamějšího Kunstvereinu a pracoval na svém proslulém obraze Setkání Petrarky s Laurou v Avignonu roku 1327. Roku 1846 podnikl první cestu na východ, během níž vytvořil řadu studií Goralů, obyvatel hornatých oblastí Polska, Slovenska a Česka. V Praze se od roku 1848 aktivně podílel na podpoře nezávislosti Slovanů. Byl spoluzakladatelem uměleckého spolku Jednota umělců výtvarných, pro nějž navrhl čestný diplom. V padesátých letech vytvořil řadu prací s krajinářskými a folklorními náměty, které čerpal ze svých dalších cest na Slovácko a do Podluží. Díky podpoře svého přítele, hraběte Bedřicha Silva-Taroucy, u kterého pravidelně pobýval na zámku v Čechách pod Kosířem, se mohl uplatnit i jako portrétista; vznikla tak série vysoce kvalitních podobizen příslušníků hraběcího rodu. Od roku 1857 se věnoval ilustracím Rukopisu královédvorského vynikajícím osobitým dekorem tvořeným sloučením románského páskoví a prvků lidové ornamentiky. Roku 1866 dokončil své stěžejní dílo, desku staroměstského orloje. Jeho zdravotní stav se však od konce šedesátých let setrvale zhoršoval. Na krátký čas odjel do Říma, odkud se roku 1870 vrátil do Prahy, kde následujícího roku zemřel.