Alois Kalvoda (1875–1934)

Význačný český malíř, grafik, publicista a pedagog Alois Kalvoda byl zastáncem realisticko-impresionistického proudu v české krajinomalbě, jejž obohatil o prvky secese, expresionismu a později i fauvismu. I přes svou příslušnost k Mařákově krajinářské speciálce si razil vlastní cestu a namísto preferovaných melancholických výjevů pojal svou krajinu více barevně i motivicky dekorativně při zachování svého neobyčejného talentu navodit v diváku pocit autentického prožitku živé přírody; to je nejvíce patrno v případě jeho mistrných zimních krajin. Jádrem jeho tvorby byla česká krajina – vynikající jsou práce z okolí Rohatce, Strážnice a Břeclavska. Prosté motivy luk, strání, venkovských chaloupek a průhledů do širého kraje skrze proluky mezi stromy, z nichž nejmilejšími mu byly břízky, obohatil po roce 1900 i o výjevy z velkoměsta.

 

Studoval na pražské Akademii u Julia Mařáka (1892–1899, s přerušením kvůli vojně) a velice záhy po absolvování byl již považován za profesionálního umělce a přijat do SVU Mánes. V roce 1900 si otevřel soukromou malířskou školu. Díky Hlávkovu absolventskému stipendiu se vydal do Paříže a Mnichova, ve své době největších evropských center uměleckého života, aby zde rozšířil své obzory a načerpal novou inspiraci. Nešlo však o jediné cesty, které podnikl; již od roku 1897 měl možnost vystavovat v Rakousku, Německu, Polsku, Rusku, Itálii i USA. Takto se do jeho repertoáru dostaly náměty velkých měst a jejich obyvatel. Od nového století se věnoval také ilustrování a působil jako redaktor časopisu Dílo, vlajkového periodika Jednoty umělců výtvarných. Po roce 1910 se vrátil k zachycování venkovské krajiny, jíž přidal na dekorativnosti. Po první světové válce pak zakoupil pojízdný ateliér Jaroslava Špillara, aby mohl lépe malovat líbezné zimní výjevy, a na konci dvacátých let dokonce vedl malířské kurzy na k tomuto účelu upraveném zámku Běhařov.