Endre Nemes (1909–1985)

Dílo malíře maďarsko-českého původu přísluší k širokému imaginativnímu proudu evropské malby. Snažil se zachytit kaleidoskopickou roztříštěnost vlastní doby, reaguje přitom na různé umělecké podněty. K formování jeho uměleckého projevu přispěly osobnosti jako Pablo Picasso, Paul Klee, Giorgio de Chirico, Marc Chagall či Max Ernst. Imaginace jakožto jádro jeho tvorby dávala skutečnosti nové významy a přetvářela obraz člověka ve specifický odraz proměňující se dle událostí, které umělec díky své vizuální zkušenosti transformuje do osobitého uměleckého výrazu.

 

Z jihomaďarského Pécsváradu se jeho rodina v roce 1914 přestěhovala do slovenské Spišské Nové Vsi, kde na mladého budoucího umělce silně zapůsobily dojmy z první světové války. Svá středoškolská studia dokončil v roce 1927 v Budapešti a již roku 1928 odešel do Prahy, kde zprvu působil jako kreslíř-karikaturista. V letech 1930–1935 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Willyho Nowaka. Po návratu z pařížské studijní cesty vytvořil v letech 1937–1938 cyklus metafyzických maleb reagujících na hrozbu fašismu. Z důvodu obav z neodvratné katastrofy další války emigroval v roce 1938 do Finska. Roku 1940 přesídlil do Švédska, kde ve Stockholmu, Malmö a Linköpingu pořádal samostatné výstavy. Styky s českým prostředím udržoval jako spoluredaktor časopisu pro kulturu Listy ze Severu. V letech 1947–1955 působil jako ředitel na Umělecké akademii Valand v Göteborgu, přičemž nepřestával tvořit a vystavovat. V dalších letech mu bylo uděleno několik ocenění, mezi nimi lze jmenovat například zlatou medaili prince Eugena za umělecké realizace z roku 1980.