Ladislav Sutnar (1897–1976)

Českého grafika, designéra a malíře Ladislava Sutnara lze zařadit mezi špičkové tvůrce v oblasti designu v dějinách českého výtvarného umění. Sutnar po sobě zanechal dílo, které svými teoretickými i praktickými výsledky svědčí o jeho nevšední vitalitě a lásce k designu, přičemž hlavním aspektem jeho tvorby je nadčasovost. Věčná elegance jeho Venuší, porcelánových souborů i moderního designu hraček obstojí v jakékoli zkoušce času. Ve své tvorbě čerpal podněty z německého Bauhausu, inspirovala jej myšlenka nového spojení umění a techniky („Kunst und Technik – eine neue Einheit“) prostřednictvím jednoduchosti, čistého tvaru a perfektní účelnosti průmyslově vyráběných předmětů. S holandskou skupinou De Stijl a ruským konstruktivismem spojuje Sutnara především redukce na tři základní barvy (červená, modrá, žlutá), jež jsou harmonicky vyváženy třemi základními tvary (kruh, čtverec, trojúhelník).

 

Plzeňský rodák studoval v letech 1918–1925 u prof. Jaroslava Bendy a Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, která mu předala specifickou tradici moderního českého umění – od zkušenosti s expresionismem a kubismem po nově vznikající art deco. Byl také členem Umělecké besedy a Artělu, přičemž v letech 1925–1936 se zúčastnil Mezinárodních výstav v Paříži, Barceloně, Lipsku a Milánského trienále (Triennale di Milano), kde získal vysoká ocenění. Od roku 1932 působil jako ředitel Státní grafické školy v Praze. Klíčovým momentem v jeho životní i umělecké cestě byla příprava československé účasti na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939, která zřejmě představovala vrchol jeho uměleckého působení. Z důvodu komplikované politické situace v rodném Československu se rozhodl usadit ve Spojených státech. Zde se věnoval tzv. informačnímu designu a malbě ženských aktů, které vystavoval jako Joy-Art (umění radosti). Svou tvorbou reagoval na soudobá umělecká pnutí, a tato poslední vlna by se dala označit jako česká obdoba pop-artu.