Jiří Hilmar (✱ 1937)

Tvorba originálního výtvarníka Jiřího Hilmara zůstala české veřejnosti (z důvodu jeho emigrace do Německa) po dobu několika desítek let v podstatě utajena. Jeho dílo se nicméně stalo integrální součástí německé umělecké scény. Teprve v posledních letech roste i u nás zájem o originální papírové objekty a jiná díla z repertoáru tohoto nadaného umělce, který si zakládal na matematické přesnosti, symetrii a jednoduchých zákonitostech geometrie, jež však dovedl s nesmírným citem pro prostor, světlo a kvality materiálů využít k navození pocitu harmonie lidské civilizace s přírodou.

 

Vystudoval Střední průmyslovou školu bytové tvorby v Praze (1952–1956, u prof. Richarda Pípala). V roce 1967 se podílel na založení Klubu konkretistů (Tomáš Rajlich, Radoslav Kratina, Miroslav Vystrčil, Arsén Pohribný, později např. Dalibor Chatrný či Zdeněk Sýkora). Po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy odjel do Mnichova. V počátcích tvorby se věnoval realistické malbě, ale brzy projevil zájem o geometrii. Začal se věnovat kinetickým objektům a zejména optickým papírovým reliéfům. Papírové proužky skládal na principu sériového řazení, přísné pravidelnosti a geometrického řádu, a vznikající hrou světla a stínu dosahoval optické iluze pohybu. V roce 1974 přesídlil do uměleckého sídliště v Gelsenkirchenu, kde žije a tvoří dodnes. V sedmdesátých letech rozšířil portfolio využívaných materiálů; na šňůrách, látkách a dřevu zkoumal jejich materiální i významové kvality. Sérii dřevěných objektů vytvořil v reakci na průmyslem devastovanou krajinu a ve snaze o znovuobjevení původní jednoty člověka s přírodou. V roce 1983 spoluzaložil uměleckou skupinu Die Gruppe Gerade (Helmut Bettenhausen, Rolf Glasmeier, Diethelm Koch, Horst Linn, Heinz Wieck) a v letech devadesátých podnikl studijní cestu do Chile. Navázal také spolupráci s univerzitou v Dortmundu (2005–2008).