Maximilien Luce (1858–1941)

Maximilien Luce, francouzský impresionistický a neoimpresionistický malíř, ilustrátor a grafik, je na českém trhu s uměním vskutku vzácným autorem. Společně s Georgem Seuratem či Paulem Signacem se řadí k zakladatelům pointilismu; k jeho východiskům však nepřistupoval dogmaticky, ale s velkou dávkou individuality a v návaznosti na další větve postimpresionistického hnutí. Jeho obrazy přitahují pozornost neobyčejným poetickým kouzlem, uvolněným rukopisem, plenérovým luminismem a svou bezstarostností a klidem. Mezi jeho oblíbené náměty patřily například říční krajiny, pohledy na Paříž nebo koupající se chlapci.

 

V mládí se vyučil v dřevorytecké dílně, ale brzy začal navštěvovat večerní kurzy na Académie Suisse, kde se seznámil s malířem a učitelem Carolem-Duranem. Po vojenské službě byl rytcem v dílně Eugèna Fromenta, kde se seznámil s prvními členy tzv. Skupiny Nezávislých (Société des Artistes Indépendants), Léem Gaussonem a Émilem-Gustavem Cavallo-Péduzzim. Tyto kontakty se ukázaly klíčovými pro jeho budoucí kariéru. Impresionistická revoluce měla na mladého umělce, který do té doby maloval pouze ponuré rodinné portréty a strohé interiérové scény, silný vliv. Už od roku 1877 pravidelně vystavoval na Salonu nezávislých po boku Georgese Seurata a Paula Signaca a společně s nimi rozvinul nový pointilistický přístup v malbě. Nenásledoval ovšem, podobně jako např. Camille Pissarro, barevné teorie bezvýhradně, ale nechal se vést vlastním instinktem. Svou spřízněnost s neoimpresionisty rozšířil i na jejich filozofii anarchismu a některé ze svých ilustrací publikoval v socialistických periodikách. Na sklonku života se ale z politického aktivismu stáhl a v malbě se vrátil k impresionistickým přístupům.