Jakub Schikaneder (1855–1924)

Dílo tohoto výjimečně talentovaného malíře bývá tradičně spojováno s obdobím secese či s tzv. generací Národního divadla a je možno jej rozčlenit do čtyř tematických celků: v prvé řadě je třeba zmínit ranou fázi historické malby (spojenou zejména se zakázkou pro Národní divadlo), za druhý tematický okruh lze považovat obrazy realisticky a sociálně zaměřené, zobrazující ženy v těžkých životních podmínkách. Třetím okruhem jsou výjevy ze staré Prahy, v nichž se autor zabývá souzvukem barevných tónů a vyjádřením osamělé atmosféry. Za čtvrté jde o obrazy inspirované pobyty na německém ostrově Helgoland. Díky meditativnímu uměleckému přístupu a volbě melancholických, až pochmurných, nicméně zcela originálních námětů jsou jeho obrazy řazeny mezi to nejlepší a zároveň nejoriginálnější z českého umění konce 19. století.

 

Nadaný Schikaneder již od svých patnácti let navštěvoval na pražské Akademii ateliéry profesorů Matyáše Trenkwalda, Antonína Lhoty a Jana Sweertse (1870–1878). V této době spolu se svými uměleckými přáteli (Františkem Ženíškem, Mikolášem Alšem, Václavem Brožíkem, Antonínem Chittussim, Josefem Václavem Myslbekem ad.) často jezdil tvořit na suchdolský statek Alexandra Brandejse, mecenáše mladé generace. Od roku 1876 již vystavoval s Krasoumnou jednotou a roku 1878 se vydal na studijní cestu po Evropě. Navštívil Francii (v Paříži mohl načerpat znalost psychologického zaměření Théodora Géricaulta, věcný realismus Gustava Courbeta a efekt zvládnutí barevné hmoty Thomase Coutoura), Anglii, Skotsko, Itálii, Holandsko, Švýcarsko a zdržel se v Mnichově, kde docházel k slavnému malíři Gabrielu Maxovi. Hned po návratu z ciziny se s kolegou Emanuelem Krescencem Liškou zapojil do soutěže na výzdobu Národního divadla. Po požáru roku 1881 však byly jejich vlysy v pánském salonu Královské lóže na téma panovnických rodů nahrazeny vlysy Brožíkovými (přestože nebyly požárem poškozeny). V následujících letech působil Schikaneder jako asistent Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole, kde se později sám stal profesorem, a také přispíval svými kresbami do časopisů Ruch, Světozor nebo Zlatá Praha.

 

Za vrchol Schikanederovy tvorby je bezpochyby považován obraz Vražda v domě (1890), dnes vystavený v Národní galerii. Umělec v něm velmi realistickým způsobem zachycuje tragický osud ženy z chudého nájemního domu. Dílo, vystavené v Berlíně a následně v Praze, přitáhlo značnou pozornost, neboť se jeho autor odvážil pro příběh ze sociálně nejnižších vrstev použít více než dva metry vysoké a tři metry široké plátno, čímž jej postavil na roveň historickým malbám. V roce 1895 se vydal na druhou studijní cestu, tentokráte do Anglie a Skotska s lékařem Josefem Thomayerem. V roce 1908 byl, po boku malíře Jana Preislera a sochaře Stanislava Suchardy, zvolen do kuratoria Moderní galerie. Na počátku 20. století se umělec postupně stahoval z pražské kulturního života, pouze dále vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole, a svá díla přestal vystavovat.