Robert Piesen (1921–1977)

Český malíř, grafik a sochař židovského původu, jedna z klíčových osobností české poválečné výtvarné scény, působil jako představitel abstraktních, až minimalistických tendencí druhé poloviny 20. století. Osobitý umělecký přístup vyznačující se metafyzickou atmosférou směřoval do hloubek archetypální báze lidstva a oblasti duchovního prostranství, kde nacházel jakousi inexistenci forem. Po polovině šedesátých let vznikala řada maleb s hlubokým duchovním poselstvím inspirovaných židovskou tradicí, kterou mohl autor čerpat v umělecké vesničce Ejn Hod v Izraeli. Svým uměleckým projevem se tázal po podstatě bytí a jsoucna, což jej řadí mezi nejoriginálnější české abstraktní malíře.

 

Narozen do židovsko-katolické rodiny, prožil mladá léta v Jindřichově Hradci a Brně. V letech 1936–1940 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně u profesora Františka Václava Süssera se specializací na grafiku. Během válečných let se snažil uniknout deportaci, která mu hrozila z důvodu židovského původu, a tak v roce 1942 odešel do Berlína jako totálně nasazený. Od roku 1945 se usadil v Praze, kde se seznámil se svou celoživotní partnerkou Pavlou Mautnerovou, a stýkal se s umělci Karlem Černým, Liborem Fárou a Richardem Fremundem. Jeho první samostatná výstava proběhla v březnu roku 1957, téhož roku se zúčastnil kolektivní výstavy skupiny Máj 57 v Obecním domě. Na přelomu padesátých a šedesátých let se přiklonil k proudu nefigurativního umění přecházejícího k abstraktnímu výrazu. V letech 1962–1965 se intenzivně zabýval tvorbou stěžejních obrazových cyklů Gehinnom a Prostory inexistence, ale také výstavní činností, kdy vystavoval spolu s Mikulášem Medkem, Vladimírem Boudníkem, Janem Koblasou a dalšími. V roce 1965 využil možnosti emigrace a odjel do Izraele, kde se natrvalo usadil. Pobýval také ve Vídni, kde v roce 1973 vystavoval spolu s Mautnerovou v pavilonu Wiener Secession. V roce 1977 náhle zemřel na srdeční infarkt.