František Malý (1900–1980)

Význačný představitel československé avantgardy dvacátých a třicátých let František Malý svým jedinečným dílem utvářel – vedle oboru textilního výtvarnictví, do nějž zasahoval nejintenzivněji – podobu meziválečného malířství, grafiky a scénografie. Skrze osobitě uchopený poetický jazyk založený na výtvarných asociacích se dopracoval k šímovsky laděným postavám žen, surrealistickým tělesným fragmentům a anorganickým útvarům vznášejícím se v iracionálním prostoru či zasazeným do městské krajiny v duchu Giorgia de Chirica.

 

Svou uměleckou dráhu zahájil v patnácti letech studiem tkalcovství na Průmyslové textilní škole v Ústí nad Orlicí, odkud dále pokračoval na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde byl žákem Jana Beneše a Františka Kysely (1917–1921). Po škole působil jako umělecký vedoucí gobelínových dílen a od třicátých let také jako pedagog na Škole umeleckých remesiel v Bratislavě. Pedagogicky působil též v Praze a Brně, kde se roku 1939 usadil a rychle se zapojil do místního uměleckého života. V Bratislavě byl členem Umělecké besedy slovenské, v Brně se přidal ke Skupině výtvarných umělců i Spolku výtvarných umělců Aleš. Byl též členem SVU Mánes. Jeho práce, zejména z nejcennějšího meziválečného období, jsou zastoupeny v předních českých a slovenských uměleckých sbírkách.