Emile Munier (1840–1895)

Francouzský malíř Émile Munier byl velkým zastáncem akademických ideálů s výjimečným talentem pro zachycení gest i výrazu tváře svých postav. S oblibou maloval půvabné žánrové obrazy s dětmi, krásnými ženami, sedláky při práci i obrazy náboženské a mytologické, krajiny se zvěří či maríny z pobřeží Normandie. Jeho malířský projev je charakteristický dokonale hladkým rukopisem a lze v něm nalézt určité afinity např. k dílu Václava Brožíka.

 

Narodil se do výtvarně a řemeslně orientované rodiny, z níž většina členů pracovala v proslulé továrně Gobelins. Po absolvování kurzů kreslení, malby, ale i anatomie, perspektivy a chemie nastoupil v šedesátých letech 19. století na École des beaux-arts. Od svého učitele, Williama-Adolpha Bouguereaua, přijal akademické ideály i námětový rejstřík. Díky nepopiratelnému výtvarnému talentu obdržel již na škole tři medaile a už v roce 1869 mu bylo umožněno vystavovat na slavném pařížském Salonu. Od roku 1876 pravidelně jezdil na pobřeží Normandie, kde vytvořil řadu kreseb a akvarelů s výjevy lodí a rybářů. Kolem roku 1879 objevil tzv. školu z Nancy (Émile Gallé, Louis Majorelle, Antonin Daum a Eugène Vallin) a navázal přátelskou spolupráci s malířem Émilem Gallé. V následujících letech se mu hlavní inspirací staly vlastní děti, které byly až do konce jeho života jádrem sentimentálních žánrových výjevů. Malíř projevoval silné zaujetí též pro hudbu a zpěv, ale také témata náboženská.