František Tichý (1896–1961)

František Tichý, vynikající malíř, kreslíř, grafik a scénograf, obohatil svým originálním výtvarným projevem nejen české malířství, ale i oblast užitého umění. Vysloužil si tak významnou pozici na poli české výtvarné avantgardy 20. století, zejména čtyřicátých let. Jeho oblíbeným námětem se stalo prostředí cirkusu a divadla. V postavách herců, tanečníků a akrobatů balancujících na provazech vyjádřil svůj názor na podstatu umělecké tvorby i lidské existence. Jako pedagog pražské Akademie a člen řady význačných uměleckých uskupení (např. Devětsilu či SVU Mánes) měl vliv na celou generaci mladých umělců. Jeho dílo je dnes zastoupeno ve sbírkách předních českých galerií.

 

V mládí se nejprve vyučil litografem a před první světovou válkou pracoval v tiskařské firmě na pražském Smíchově. Zde se seznámil s Maxem Švabinským, který jej doporučil na pražskou Akademii, kam Tichý nastoupil v roce 1917 (prof. J. Obrovský, V. Nechleba, K. Krattner a J. Loukota), v roce 1923 ale studia dobrovolně zanechal. Ve dvacátých letech se živil užitou grafikou a pouze v období let 1924–1928 navrhl pro Švandovo divadlo téměř padesát výprav. Již v této době se začal intenzivně zajímat o cirkusovou tematiku. V letech 1929–1935 podnikl klíčovou studijní cestu do Francie (s původním záměrem pokračovat do Brazílie), kde pobýval nejprve na jihu a pak v Paříži, která se stala mocnou vzpruhou pro jeho osobitý výtvarný projev. Po návratu se věnoval výhradně malířství a od roku 1945 působil jako profesor malby a grafiky na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V padesátých letech se pak uchýlil převážně zpět ke scénografii, knižní ilustraci a drobné grafice.