Josef Navrátil (1798–1865)

Mistrovství krajinných scenérií, podobizen a žánrových výjevů představené s neobyčejným smyslem pro kolorit lze v díle českého malíře srovnat s dobovými výtvarnými tendencemi tzv. druhého rokoka navazujícího na přepychový francouzský styl druhé třetiny 18. století. Do křižovatky doby kolem poloviny 19. století se sbíhalo spletité rozcestí několika uměleckých směrů, mezi nimiž působil na českého umělce i německý měšťanský styl biedermeieru. Tato malířova všestrannost jej přivedla také k práci na nástěnných obrazech v zámcích, městských příbytcích a vývěsních štítech lahůdkářů. Jeho zátiší vynikala přesvědčivým a realistickým pojetím ovoce, květin a delikates. Rovněž se dotkl uměleckého řemesla a oboru knižní grafiky. Harmonicky zachycená atmosféra alpské hornaté krajiny či venkovského každodenního života prozrazuje mistrovo ostré pozorovatelské oko a zasazuje jeho osobnost mezi hlavní umělecké i kulturní hybatele své doby.

Jako syn malíře pokojů studoval v letech 1819–1823 na pražské umělecké akademii, jejímž tehdejším ředitelem byl Josef Bergler. Poté, co ukončil studia, se pravidelně účastnil výstav pořádaných Společností vlasteneckých přátel umění, které obesílal podobiznami. V roce 1836 byly Krasoumnou jednotou zakoupeny tři jeho obrazy a téhož roku byl pověřen Antonínem Veithem výzdobou zámku v Liběchově. Po dokončení zámeckých nástěnných maleb se roku 1843 vydal na cesty do Německa a Švýcarska, kam se znovu vracel v letech 1851–1858. Navštívil také Rakousko, Belgii a Francii. Dojmy z těchto cest převáděl do obrazů alpských krajin, vykazujících styčné body s Augustem Bedřichem Piepenhagenem, s nímž se opakovaně stýkal. Romantické, avšak živé krajiny často zachycoval působivou technikou kvaše. V padesátých letech působil jako předseda Jednoty umělců výtvorných a aktivně pracoval na výzdobě a restaurování šlechtických sídel v Jirnech, Ploskovicích a Zákupech. Nástěnnými malbami vyzdobil také několik měšťanských i venkovních domů. Podílel se i na výzdobě pražských církevních staveb. Roku 1861 jej však postihla mrtvice, která mu způsobila ochrnutí pravé, dominantní ruky. Kvůli hmotné finanční tísni byl nucen v roce 1863 prodat svůj dům. Zemřel v Praze roku 1865.