Josef Istler (1919–2000)

Rozsahem svého výtvarného talentu zasáhl Josef Liesler do mnoha uměleckých oborů – malby, kresby, grafiky, plakátu, ilustrace, tvorby známek, užitého umění, překladatelství i pedagogiky. Po většinu svého tvůrčího života se držel surrealistické estetiky a propojil svůj dekorativní cit a bohatství imaginace s noblesou výtvarné formy. Jeho vynikající kresebný a realistický způsob malby je naplněn absurdní nadsázkou (již zajišťoval optimistickou barevností, rozličnými fantaskními předměty a stvůrami a pitoreskními autoportréty), která odráží autorovu schopnost odlehčit tíhu lidské existence – sám sebe označoval za „fantaskního realistu“.

 

V letech 1934–1938 byl studentem fakulty architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém, kam docházel do kreslířských ateliérů profesorů Cyrila Boudy, Josefa Sejpky a Oldřicha Blažíčka. Během života podnikl studijní cesty do Belgie, Nizozemí, Bulharska, Francie a Jugoslávie. Byl spoluzakladatelem skupiny Sedm v říjnu (Václav Hejna, Zdeněk Seydl, Arnošt Paderlík), po jejímž zrušení v roce 1941 vytvořil svá nejsilnější díla – obrazy plné alegorických symbolů, podobenství a apokalyptických vizí, nejrůznějších fantomů a bestií. Jedním z nosných témat jeho tvorby se, vedle mytologických námětů, stala citace slavných osobností umělecké historie (například Francisca Goyi, Salvadora Dalího, Albrechta Dürera), kterou vždy kombinoval s vlastními prožitky a humorem. Na konci padesátých let působil jako člen Skupiny 58 (M 58). Druhým velmi plodným obdobím se stala léta sedmdesátá, kdy byl členem Tvůrčí skupiny Radar a obdržel cenu UNESCO za nejkrásnější známku světa (v roce 1975).