Bedřich Havránek (1821–1899)

Tento přední český krajinář a znamenitý ilustrátor ve své tvorbě s nesmírnou zručností sloučil dvě aktuální malířské tendence své doby; zpočátku silně mánesovsky orientovaný, citový pohled na českou krajinu zabarvil patetickým duchem německého romantismu, jenž mu byl představen Haushoferovou školou. Pozornost veřejnosti i sběratelů si již za života získal neobyčejným talentem pro drobnopisné zachycení detailu, který umně spojoval s uvolněným štětcovým rukopisem. Tento způsob malby mu umožnil věrně zachytit podobu zobrazované krajiny, strukturu hornin a rostlinstva i barevnou tonalitu. Především jeho vrcholná a pozdní díla udivují svou popisností a minuciózní prací se štětcem. Oblíbenými náměty jeho olejomaleb se staly hory a horská jezera, krajina českého venkova a ulice Prahy. Neopomenutelnou kapitolou jeho díla jsou též akvarely, které zvláště vynikají brilantní technikou a lehkou průsvitnou barevností.

 

Díky rodičům získal dobré vzdělání a od mládí se pohyboval v intelektuálním prostředí – otec byl kriminální rada a matka Francouzka, dcera železničního inženýra. Už v patnácti letech byl pro svůj mimořádný výtvarný talent přijat na pražskou Akademii do krajinářského ateliéru Antonína Mánesa. Po jeho smrti přestoupil k figuralistovi a tehdejšímu rektorovi školy, Christianu Rubenovi, a nakonec zpět do ateliéru krajinářského k Maximiliánu Haushoferovi (svému bratranci). Všichni tito profesoři formovali jeho realistický přístup k malbě. Společně s Haushoferem a jeho žáky jezdil do alpských oblastí a na jezera v Horním Bavorsku (zejm. Chiemsee, Königsee a Obersee). Sám s oblibou navštěvoval Šumavu nebo České středohoří. Za svůj život podnikl celou řadu zahraničních cest (některé s kolegou krajinářem Janem Novopackým) – kromě Německa se vydal do Rakouska, Francie, Polska, Švýcarska i Anglie. Klíčovou známostí se mu stal Ludvík Salvátor Toskánský, rakouský arcivévoda a vášnivý cestovatel, jehož učil malovat a zpracoval též obrazový doprovod k jeho cestopisnému dílu Baleáry (70.–80. léta 19. století). V závěru života, roku 1890, se Havránek stal členem nově založené České akademie věd a umění císaře Františka Josefa I.