Jindřich Prucha (1886–1914)

Výtvarným projevem se tento český umělec řadí mezi expresionisty, fauvisty a poslední generaci impresionistů. Pevný rozvrh, strohé sevření námětu a výrazné kontrasty barevných ploch jej pojí s norským malířem Edvardem Munchem. Barva se v jeho díle stala jediným nositelem výrazu – správného tónu se snažil dosáhnout například vrstvením fialové či červené přes zelenou nebo modrou–, přičemž kresebná linie je v jeho tvorbě posunuta do pozadí. Představuje věci téměř bez tvarů, snad jako by byly řeky, zimní plošiny, mračna oblohy i travnaté stráně na jeho plátna vrženy. Přestože období jeho tvorby bylo poměrně krátké, zanechal vlastní výtvarný výraz, jejž lze označit za živý a samostatný, prodchnutý sensualismem s nesčetnými podněty pro přítomnost.

 

Svá studia započal v roce 1905 v oboru moderní filologie na pražské Filozofické fakultě. Paralelně však sledoval současné umělecké dění; patrně na něj zapůsobila Munchova výstava z roku 1905, ještě více pak výstava francouzských impresionistů z roku 1907, obě pořádané Spolkem výtvarných umělců Mánes. Nejen mohutný dojem z těchto výstav, ale i vlastní tíhnutí k malbě a potřeba tvořit jej v roce 1907 vedly k rozhodnutí vstoupit do soukromé malířské školy Ludvíka Vacátka. O prázdninách roku 1908 se věnoval malířské tvorbě a již v roce 1909 byl přijat do SVU Mánes. V letech 1911–1912 studoval na akademii v Mnichově u prof. Ludwiga Hertericha a v téže době vystavoval s SVU Mánes ve Vídni. V roce 1912 odešel z Mnichova studovat na pražskou techniku profesuru kreslení u Adolfa Liebschera. Krátce nato se však vrátil na rodinné sídlo, Župandu, kde jej oslovila krajina Železných hor. V roce 1913 v Ronově nad Doubravou poprvé vystavil soubor svých obrazů. Pruchuv nadějný umělecký vzestup přerušila mobilizace v srpnu roku 1914; o několik dní později u obce Komarovo padl.