Zdeněk Burian (1905–1981)

Zdeněk Burian byl respektovaným malířem a talentovaným kreslířem, jehož tvorba je výjimečná svým impozantním žánrovým i tematickým rozpětím. Jeho schopnost dokonalého technického propracování i vrozený cit pro detail a narativnost, vycházející z hluboké znalosti zobrazené tematiky, se nejvíce projevily v ikonických ilustracích dobrodružné literatury. Mezinárodního uznání se mu dostalo za paleontologické a antropologické rekonstrukce, kterým se věnoval ve spolupráci s předními odborníky z dané oblasti (např. Josef Augusta, Vojtěch Fetter).

 

Burian byl pro svůj talent přijat na pražskou Akademii ve čtrnácti letech a už v šestnácti se živil jako ilustrátor. Dvacátá a třicátá léta 20. století se tak pro něj nesla ve znamení dobrodružné literatury. Důležitým mezníkem v jeho tvorbě se stal rok 1932, kdy jeho práce poprvé doprovodily povídku Eduarda Štorcha Lovci sobů a mamutů. Díky nim byl kontaktován paleontologem Augustou, čímž začala dlouhodobá spolupráce na malovaných rekonstrukcích vyhynulé fauny a flóry. V těžkém období druhé světové války se vedle pravěké tematiky obrátil též k tématům ryze národním (ilustroval např. Pohádky Boženy Němcové nebo Nerudovy Povídky malostranské). Přestože nebyla doba po komunistickém převratu nakloněna vydávání dobrodružné literatury, obzvláště té západní anglo-americké, v padesátých a především šedesátých letech ilustroval knihy autorů, jako byli Jules Verne, Karel May, Jack London, Rudyard Kipling či Daniel Defoe. Ve stejné době vznikla i řada volných pláten a dva malířské cykly: Obžalování (tzv. Protiválečný cyklus) a Porobení (oslava přírodních národů), jejichž ideová koncepce přesahuje obecné kvality Burianova díla. Bylo to ale teprve v osmdesátých letech, kdy se Burianovo celoživotní dílo poprvé dočkalo slov uznání, která přišla v prvé řadě od zahraničních vědců působících v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie.