84. aukce, číslo katalogu 100 Charakteristická práce cítěná plně v  klasicizujícím stylu neseném v  intencích historizujících slohů 19.  století ilustruje vrchol  zralého  výtvarného  snažení  Josefa  Drahoňovského, významného českého sochaře, rytce skla a  medailéra, jenž vzešel z  ateliérů Stanislava  Suchardy a  Celestina (Celdy) Kloučka. Představuje se zde vnitřní dynamikou prodchnutá socha kabinetních kvalit, která stojí na vrcholu autorova zájmu o  oblíbenou tematiku koupání. Tím se zabýval již roku 1916 v  sošce s  názvem  Po  koupeli, na niž navázala socha  Zuzana  v  koupeli.  Vyústěním  tohoto  procesu bylo právě  Děvče  po  koupeli, roku 1918 modelované původně pro  keramiku  a  mramor,  aby  po  třech  letech  bylo  vyvedeno pro dr.  Adolfa Ottise ve zde prezentované exkluzivní stříbrné variantě. Celková kompozice se jeví zdánlivě jednoduše,  ovšem má do detailu  promyšlenou  koncepci, naskýtá nekonečný  počet  překvapivě  se  proměňujících  pohledů, množství zajímavých obrysových proměn a  řešena je ze své podstaty v  klasické figurální konstrukci odkazující přímo k  estetickým teoriím Miroslava  Tyrše. Drahoňovský zde zjevně a  otevřeně navázal na více než dva tisíce let evropské sochařské  tradice.  Podařilo  se  mu tak  nejen  syntetizovat odkaz etruského sochařství projevujícího se ve stylizaci dívčí tváře, ale v  celkovém pojetí více než originálně zpracoval i  odkaz známého manýristického zlatníka Benvenuta Celliniho a  jeho slavné slánky s  bohem moře Poseidónem a  bohyní země Démétér, vytvořené pro francouzského krále Františka I. před polovinou 16. století. Hodnotu a  zásadní význam díla v  rámci umělcovy celkové tvorby  ještě  podtrhuje  jeho  uvedení  v  autorově  vůbec  první monografii (Čadík, J.: Dílo Josefa Drahoňovského, Praha 1933, str. 77). K  práci je přiloženo potvrzení z  puncovního úřadu. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  Mgr.  M.  Dospělem,  Ph.D.  Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.