Odborné i laické veřejnosti dosud neznámá, nostalgicky uchopená variace Ladova oblíbeného motivu, která byla inspirována vzpomínkami na dětství v rodné vísce. Jedná se o dosud nepublikovaný obraz, jenž logicky zapadá do kontextu malířovy dobové tvorby v dramatických 40. letech, ve kterých se však již ustálil jeho nezaměnitelný umělecký výraz. Poetická scéna zobrazuje typickou českou vesnici, která je na první pohled zcela nedotčena válečnými hrůzami, a zavádí nás do výtvarníkova idylického světa. Ocitáme se tak na zimní návsi se zasněženými chalupami a kostelíkem v pozadí. Postava ponocného se psem je natočena zády k divákovi, směrem k vesnici, stejně tak i socha ochránce, svatého Jana Nepomuckého. Celý výjev působí až spirituálním rozměrem a pozorovatel jako by byl svědkem příběhů a zázraků, které se mohou odehrát jen během dlouhé štědrovečerní noci. V Kronice mého života vypráví Lada o tom, jak rád doprovázel ponocného při obchůzkách a jak ho tyto noční toulky fascinovaly. Zvláštní pozornost věnoval ponocnému při štědrovečerním vytrubování, které pro Ladu ztělesňovalo pravou poezii Vánoc. Dílo bylo publikováno a reprodukováno v knize Zlatý řez. Galerie KODL 2015–2019 (Praha 2020, str. 310–311). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.