Dynamickým gestem zachycený Odysseus a Sirény představuje Bauchovu práci z cyklu O Odysseovi, jenž se stal jedním z těžišť jeho poválečné tvůrčí etapy. Poprvé se jím začal zabývat v polovině šedesátých let, pár let poté, co se navrátil ze své druhé návštěvy Řecka. Cesty na citlivého umělce nepochybně působily. Byl v Itálii, Paříži, a v roce 1967 dokonce v Montrealu, který se velice záhy projevil v podobě zážitků a pocitů na rozměrných plátnech. Ucelený soubor inspirovaný řeckou návštěvou vystavil poprvé v roce 1971 v pražské Galerii Fronta a následně ještě několikrát, v roce 1973 díky podpoře Art Centra dokonce i ve Vídni. V katalogu první zmíněné výstavy se k cyklu sám vyjádřil a popsal v něm svůj hlavní záměr: „Nechtěl jsem dělat ilustraci Odysseovy anabáze. Odysseus a Iliada, to je prostě jedno z největších témat. Mě ta epopej zajímala proto, že jsou v ní mohutně a elementárně vyjádřeny základní lidské věci, nejstarší pravdy.“ Baucha ve vyprávění zaujalo především hledání odpovědí na věčné otázky, jako proč je člověk na světě, kdo je, o co usiluje a co je ochoten riskovat v boji dobra proti zlu. V předloženém obraze zachycuje bloudícího Odyssea v momentě, kdy připlul ke krásným Sirénám. Aby ochránil své druhy před okouzlujícím, ale ničivým zpěvem, zacpal jim uši voskem a sám se nechal přivázat ke stěžni – jen tak se jim podařilo uniknout. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Syrová robustnost barevné pasty nanášené na plátno v hutných a takřka světélkujících nánosech vytváří živnou půdu, z níž vyrůstá intenzivní výrazové napětí i křehká krása. Jeho obrazy, zejména v pozdější době, vznikaly dlouhým vrstvením a díky tomu získávaly neobyčejnou hloubku. Vyvíjely se a dozrávaly jako živé bytosti. […]“).