Antoš Frolka, malíř venkovského žánru, pocházel z Kněždubu u Strážnice a svého prvního učitele si na přelomu století našel v Jožovi Uprkovi. Akademického vzdělání se mu dostalo až v devětadvaceti při ročním pobytu v Mnichově u Otto Seitze, nějaký čas strávil i ve Vídni u profesora Kazimierze Pochwalského. Po studijní cestě po Francii se usadil nedaleko svého rodiště na statku Důbrava mezi Tvarožnou Lhotou a Strážnicí, kde se věnoval povolání sedláckému i výtvarnému, a stal se podobně jako Uprka jedním ze synonym pro malíře slováckého folkloru, který zpodoboval technikou akvarelu, pastelu i oleje. Jeho práce je také známa z řady pohlednic. Nebyl jen malířem místního folkloru, ale tvořil zároveň jeho integrální součást – po celý život se oblékal do kroje, mluvil rodným nářečím a byl prý i vynikajícím zpěvákem, tanečníkem a hudebníkem. Bývá sice někdy označován za Uprkova epigona, jeho výraz se však oproti němu vyznačuje ještě větším zájmem o zobrazení drobných a neokázalých momentů každodenního života. Představované plátno, zachycující ženu se slepicí pod paží a dvěma dětmi kráčející ve slavnostním kroji po návsi, je vrcholnou a reprezentativní ukázkou jeho díla. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem.