Karel Langer byl jedním z posledních žáků Julia Mařáka, své výtvarné vzdělání si rozšířil ještě u Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfeld a na počátku století aktivně vystupoval za zachování krajinářského ateliéru na pražské Akademii. Po roce 1903 cestoval do Dalmácie a následně i do Říma, kde trávil čas u Beneše Knüpfera. V Hradci Králové studoval na reálce, pocházel z Jaroměře a zdejší kraj, jako je tomu i v tomto případě, se mu stal častou inspirací. Setkat se zde můžeme se zářivými barvami, osobitou impresivní technikou a sebevědomým rukopisem, pro něž jsou práce tohoto malíře jen stěží zaměnitelné. Nechybí zde ani jeho oblíbená tematika prosluněných mezí a luk, kterou zkombinoval s velkoryse pojatou vedutou města. Langerovi se toto téma podařilo zpracovat originálně, aniž by kohokoliv přímo citoval, a vytvořil tak svébytnou práci nepochybných vizuálních kvalit. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.