Monumentální a výborně komponovaná malba odkazující se svým malířským zpracováním k derainovskému a picassovskému novoklasicismu evokuje idylu a harmonii české krajiny a představuje ojedinělou a na trhu vzácně se vyskytující polohu malby umělce zakladatelské generace moderního umění, Vincence Beneše. Právě v skalnatém a formou kypícím okolí Malé Skály, které malíř dvakrát navštívil v letech 1923 a 1924 s cílem cvičit se v plenéru, se u něj ozvaly reminiscence na předimpresionistické mistry kombinované s odkazy na zahraniční, převážně francouzskou poválečně-novoklasickou lekci. Toto přelomové plátno, na němž lze sledovat posun od senzualistického k jaksi trvalejšímu „ne-atmosférickému“ používání barvy, zaznamenává Benešovu rapidní proměnu výrazu, která se později stane základem pro vytvoření formální syntézy stavící na bohaté zkušenosti, a představuje obraz galerijního významu. Dílo původně pochází ze slavné sbírky dr. J. Borovičky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou, a Mgr. B. Ropkovou, Ph.D., v jejímž chystaném soupise bude dílo uvedeno. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.