Moderní a dynamická malba Jana Šafaříka představuje v nejlepším světle autora, jenž roku 1903 nastoupil na pražskou Akademii a pobyl zde sotva pár semestrů. Z období jeho pražského působení jsou od něj známá především pražská zákoutí, která také publikoval na stránkách časopisu Zlatá Praha a na pohlednicích. Jeho kariéra byla narušena již roku 1908, kdy byl odveden do Bosny, odkud ovšem brzy dezertoval a svou dramatickou cestu si zaznamenával malířským médiem. Již po roce se dostal do Paříže, kde měl zprvu velmi složité umělecké začátky, jak dokazuje i jeho korespondence – v jednom z dopisů otci se mj. zmínil: „… Zde v Paříži jest hrozně těžko žíti malíři… Francouzové podporují své umělce a kupují většinou jen od svých malířů. Kdo má úspěch, musí skutečně něco znát…“ Přesto se mu rychle podařilo etablovat, dílem díky uměleckému talentu, dílem díky dobrým vztahům, které zde navázal, a do roku 1914 tak dokonce čtyřikrát vystavoval na pařížském Salonu. O jeho osudech po roce 1914 bohužel není nic známo. I pro Šafaříka by se hodilo označení „český Pařížan“, podobně jako kupř. pro Luďka Marolda; jeho oleje jsou na trhu s umění velice vzácné a „pařížské období“ je také považováno za nejhodnotnější. Plátno s označením Promenáda v pařížském parku pochází právě z jeho pařížského pobytu. Jedná se o pouliční scénu plnou elegance, jejíž rukopis, barevnost i zvolené prostředí plně odpovídají trendům soudobého francouzského malířství. Pastelová tonalita a lehkost celkového rukopisného podání zároveň odkazují k autorovu školení a dobré znalosti techniky akvarelu a kvaše. Velmi pozitivně působící scéna je aranžována s divadelní rafinovaností a nezapře lehce komický podkres. Jednotlivé postavy se sice nenuceně baví, procházejí se nebo sedí u stolečku s kávou, celkový dojem však připomíná fotografickou momentku, na níž dámy ustrnuly v nezávazné konverzaci, aby se s lehkým úsměvem a určitým překvapením zahleděly do objektivu. Představované plátno tak zasluhuje zvýšenou pozornost náročných sběratelů a zcela potvrzuje přiléhavost názvu, který nesla Šafaříkova nedávná prostějovská výstava, pro niž autoři zvolili označení „Jan Šafařík – Nezvěstný malíř evropského talentu“. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. R. Prahlem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. M. Macíka.