Impresivně prozářená malba zalitá prudkým letním sluncem zachycuje prostou, leč nadmíru přitažlivou momentku, jakoby vytrženou z časoprostoru či vystřiženou z filmového pásu. Vzdělání Josefa Bárty zahrnovalo jak figurální průpravu v ateliéru Maxmiliána Pirnera, tak školení v krajinářské speciálce Julia Mařáka na pražské Akademii. Syntéza těchto dvou zdrojů nejen v představovaném díle je velmi harmonická a v porovnání kupř. s Antonínem Hudečkem, jenž prošel podobným školením, dosahuje v celku i detailu ještě vyšší výtvarné úrovně. Bártův štětcový rukopis navíc vypovídá o silné inspiraci francouzskou moderní malbou. Tato veskrze dekorativně laděná krajina s jednoduchou figurální stafáží je i cenným dobovým dokumentem, z něhož čiší poklidné tempo české vesnice, které na počátku 20. století bylo lze ještě zažít. Dílo pochází přímo z rodiny autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.