Na českém trhu s uměním velmi výjimečně se objevující dílo francouzského malíře a grafika, který, byť není tuzemskou širší veřejností obecně znám, tvoří důležitou fazetu francouzské malby kolem poloviny 19. století a taktéž ho můžeme zahrnout do rodiny barbizonských mistrů. Tento autor, jenž se také aktivně účastnil pařížských Salonů, je znám především jako malíř zvířat, nejčastěji koní pod jhem sedlákovým, a je často dáván do souvislosti především s rurálními pracemi slavnějších mistrů Charlese-Emila Jacquese a Jeana-Françoise Milleta. Stojí za zmínku, že jeho krajiny nikdy nezejí prázdnotou, vždy jsou zalidněné a zazvěřené a vypráví zpravidla o nejprost­ším životě. Představované dílo tak tvoří v rámci autorovy tvorby spíše vzácnou výjimku a svým provedením nezapře znalost dobově určující zakladatelské generace francouzských impresionistů. Zobrazená žena sedí se skicářem ve svém budoáru, či v salonu, nebo muzeu, v pozici prozrazující aranžovanou pózu, a studuje prostřednictvím kresby malbu před sebou. Na zkoumaném obraze se nachází dívčí akt, který v tradiční akademické výuce nebylo lze malířkám naživo studovat. Tento výjev lze jistě číst více způsoby, ovšem bezpochyby se jedná o pozoruhodný artefakt svědčící o sílící dobové emancipaci žen-umělkyň a snad i sympatiích tvůrce, jenž se zde ironicky usmívá nad marností takto zprostředkovaného studia. Prezentováno v kvalitní vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a prof. R. Prahlem, CSc.