Do období Horejcova vrcholného díla z let 1915–1927 lze zařadit i představovaného Lučištníka, jenž podobně jako většina sochařových děl z tohoto období nešel v reakci na vyčerpávající se secesi cestou expresionismu či kubismu, ale inspiroval se především archaickým řeckým, egyptským, etruským či sumerským uměním se silným osobitým vkladem a aktualizací. Lučištník v sobě zároveň nese typický autorův „kánon“ protáhlých postav s malou hlavou, širokými rameny, úzkými boky a svalnatými končetinami. Horejc, v té době už působící jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, byl na dobové avantgardní scéně vnímán spíše jako solitér, jehož se však s odstupem času podařilo včlenit do nového konstruktu s označením „art deco“, případně do sochařského proudu spojovaného s novou vlnou klasicismu, prezentovanou kupř. Janem Štursou, Otakarem Španielem či Ladislavem Benešem. Horejcova práce má ovšem široce rozevřenou náruč od volné tvorby k čistě utilitárním dekorativním realizacím – jednou z nich je kupř. širší veřejnosti nejznámější postava Golema z filmu Císařův pekař a Pekařův císař (1951) režiséra Martina Friče. Horejcův Lučištník, jemuž autor v téže době vytvořil ženský protějšek v podobě Diany se lvicí (1918), má svou inspirační genezi v řeckých červenofigurových vázách či Leonardových anatomických studiích. Má však i své soudobé zdroje – tématem, zpracováním i formou rozvíjí především Herkula – Lučištníka od Émila-Antoina Bourdella, jenž o dekádu dříve v Praze také vystavoval a Horejcově práci dokonce projevil uznání. Předkládaná plastika je jedním z deseti exemplářů, které autor postupně poslal do Chicaga na popud jednoho ze zdejších průmyslníků. Jeden z odlitků byl dokonce roku 1925 prezentován na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži. Další ze série Lučištníků se nacházejí ve významných veřejných sbírkách – kupř. v GHMP (inv. č. P-876), nebo v MU Olomouc (inv. č. P-1032). Horejcův Lučištník byl také vícekrát publikován, naposledy i v katalogu a soupisu díla vydaného k nedávné monografické výstavě v GHMP (V. Hnídková et al.: Jaroslav Horejc, 1886–1983, Mistr českého art deca, Praha 2016, str. 36 a 185). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.