Hravé, žertovné dílo „malujícího šašoura“, za nějž sám sebe s humorem označil, je vynikajícím příkladem autorem vymyšleného, osobitého uměleckého stylu, surneonaivismu (jehož byl zároveň jediným stoupencem). Josef Hlinomaz, povoláním herec a komediant, maloval hlavně pro radost a do svého osobitého naivistického výtvarného projevu vkládal statnou porci nadhledu, humoru a hravosti sobě vlastní. Svými obrazy nastavoval zrcadlo modernímu lidství – měly být absurdní i realistické, avantgardní i zpátečnické, dětinské i ostře kritizující. Lidé se v nich zjevují v různých podobách: jako tajtrlíci, šarlatáni i cvičená zvířata. Psí nebe vzniklo v souvislosti s natáčením filmu Psi a lidé (režie Evald Schorm, na motivy povídek Vojtěcha Jasného), v němž si Hlinomaz roku 1970 zahrál postavu Profesora, amatérského malíře, kterému se ztratí milovaný knírač Rafík. Malbou umělec složil poklonu psovi, který Rafíka ztvárnil, i jeho psovodovi Karlu Feřtekovi. Pes se zde ujímá hlavní role a nahrazuje tak člověka. Ostatní psíci pobíhající kolem šplhají po žebřících na zeď, hledajíce zřejmě svobodu v pomyslném psím nebi. Dílo bylo původně v majetku herce Ladislava Mrkvičky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Posuzované dílo 'Psí nebe' je autentickou, kvalitní, motivicky ojedinělou, nevšední imaginací prodchnutou prací Josefa Hlinomaze, výjimečné osobnosti potvrzující svou všestrannost jako herec, malíř, hudebník i spisovatel […] je dílem, které vrchovatě potvrzuje autorův smysl pro hru a humor. […]“).