Václav Jansa prošel v osmdesátých letech 19. století figurálním i krajinářským vzděláním na akademiích v Praze u Antonína Lhoty a ve Vídni u Leopolda Carla Müllera a Eduarda Peithnera von Lichtenfels. Představovaná malba však tvoří opačný protipól autorova portfolia – spíše než se studiem souvisí se závěrem jeho tvůrčí dráhy, jejíž oblouk, jak naznačuje právě i Stavení u cesty, si po dobu svého třicetiletého trvání udržel vysokou výtvarnou úroveň. Jansa je obecně znám především jako malíř zanikajících pražských zákoutí, své inspirace však čerpal i v Pootaví, na Třeboňsku, Budějovicku, v okolí Jindřichova Hradce, ba dokonce při svých cestách do Dalmácie a na Riviéru. Místo, které jej zaujalo konkrétně zde, není přesně určitelné. To však nic nemění na jednoznačném autorství, které dílo samo na sebe prozrazuje – na první pohled si lze povšimnout především signifikantní barevné souhry svěží zelené a chladné modré, kterou známe jak z Jansových akvarelů, tak i z olejů. Podobně i rukopis, který je v detailu uvolněný, dokáže v oku diváka vyvolat dojem konkrétních povrchů i materiálů, a to bez otrocké deskripce, což malbě taktéž propůjčuje typickou Jansovu atmosféru. Autenticitu a dobrou provenienci díla dokládá také rubová strana blindrámu se štítkem a razítkem autorovy pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.