Ukázka české imaginativní malby poloviny šedesátých let je dílem Josefa Lehoučky, žáka profesora Františka Tichého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jehož umělecké počátky jsou spojeny se surrealismem a skupinami Jantar a Máj 57. Velmi záhy však tento mladý umělec zvolil cestu relativního solitéra mimo hlavní proudy a hledání vlastního výtvarného jazyka ho dovedlo na hranici reálna a fantazie. Ve chvíli, kdy počátkem šedesátých let nastupovala abstrakce, Lehoučka, tehdy pracující jako jeřábník v továrně ČKD Sokolovo, začal vyprávět ve svých strukturálně založených obrazech i příběhy strojů, s nimiž byl v každodenním kontaktu. Z tohoto období pochází též předložený výjev, který sugestivní barevností a v perfektním technickém provedení v sobě odráží jak křehký metafyzický obsah, tak drsné průmyslové prostředí, a nese díky tomu v sobě jakousi nevyřčenou tíživost, jež si pohrává s divákovými smysly. K dílu je přiložena novoročenka s malířovým podpisem, která byla od jeho zakoupení připevněna na zadní straně, kde se dále nachází také štítek s informací o jeho pořízení na výstavě Florencie–Benátky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.