Tato pozoruhodná podobizna je nádherným příkladem portrétní malby Františka Tichého, vysoce obdivované a oceňované osobnosti české avantgardy první poloviny 20. století. V roce 1930 odcestoval Tichý do Francie a usadil se v Paříži, kde mohl zblízka pozorovat aktuální dění na poli výtvarného umění. Díla z pařížského období patří mezi vrchol jeho tvorby. Tehdy rozšířil svůj okruh témat a prohloubil důraz na symbolický význam obrazu. Seznámil se s tvorbou Georgese Seurata, jehož pointilistický způsob malby obdivoval. Přizpůsobil jej však svému výrazu, ve kterém byl důležitý pohyb, byť jen letmý nebo zastavený, a přetvořil tak Seuratův statický a téměř sochařsky klidný malířský rukopis ve svůj bezprostřední styl, spojující fauvistickou barevnou chromatiku a seuratovské jemnější valéry v barevných skvrnách. Jeho plátna začaly zaplňovat postavy klaunů, harlekýnů a pierotů. Tito klauni se ovšem vůči českým šaškům z cirkusů proměnili v docela jiný typ klauna melancholického, podobného kultivovanému náměsíčnímu pierotu, oblíbenému v této době celou generací umělců. V Paříži vzniklo jen velmi málo individuálních portrétů v protikladu k předchozímu období dvacátých let. Olejomalba Tetovaný muž (Japonec) z roku 1932 patří stejně jako hlavy klaunů ke skupině typologických studií. Studie hlav klaunů svědčily o trvalém zájmu o lidskou tvář, jež byla zakryta maskou nebo profesionálním smutkem. Okouzlen divadlem a obeznámen s etnickým uměním propůjčil Tichý svému modelu v melancholické poloze typ exotické postavy z dálného východu, jejíž tvář je zkrášlena tradičním tetováním. Fascinace cizími kulturami byla jedním z nových podnětů v jeho tvorbě. Díky zájmu o minulé umělecké styly a starší věci nazval historik umění Václav Nebeský jeho pařížské obrazy „fantastickým visionářstvím“, jež se plně projevilo v zobrazeních kouzelníků, klaunů a divadelních postav oplývajících snovou atmosférou. Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje jeho publikování v řadě odborných monografií (F. Dvořák: František Tichý, Praha 1960, obr. 21, název: Muž s tetováním; J. Tomeš: František Tichý: Malířské dílo, Praha 1976, obr. 13). Dílo je uvedeno v autorově soupise olejů (T. Winter: František Tichý, Praha 2002, kat. č. 69). Bylo prezentováno na výstavě Trente ans de peinture et sculpture tchécoslovaque, Musée national de L'Orangerie des Tuileries, Paříž, 3.– 30. 12. 1946, kat. č. 88, pod názvem Tête de clown [Hlava klauna] a reprodukováno v katalogu. Při konzultacích posouzeno doc. T. Winterem, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.