Obraz s námětem Shakespearovy tragédie Othella, mouřenína ve službách benátské republiky žárlivého na svou manželku Desdemonu, namaloval Jan Bauch v několika variacích. Představovaná malba navazuje na předchozí kompozice z roku 1968, v nichž postava Othella v levé polovině obrazu a Dóžecí palác v Benátkách v pravé části zasazují drama do italského prostředí. Bauch objevil Benátky při své cestě do Itálie v roce 1930, kdy mu učarovala hlavně dramatická malba Tintorettova. Bauchova touha po vyjádření vnitřního lidského napětí se projevovala expresivní malbou vytvářející pastózní „plastickou malbu“, neboť sám sebe nazval „malujícím sochařem“. Podařený obraz byl pro výtvarníka zobrazením zápasu hmoty a napětí barev. Jeho vlastní forma expresionismu mu poskytovala stále nové možnosti při osobní transformaci reality světa, aniž by se přizpůsoboval dobovým stylům. Dílo bylo současným majitelem získáno přímo z ateliéru umělce. Reprodukováno na vnitřní titulní dvoustránce v publikaci J. Bauch: Jak udělat z obrazu báseň, Praha 1988. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložené dílo je nádherně tvarově a koloristicky rozehranou malbou, dokonale odpovídající Bauchovu pozdnímu expresionismu. Jan Bauch se ve své tvorbě rád nořil v dramata lidských osudů, svá témata pojímal jako ztělesnění konfliktů a dynamiky moderního světa. Proto ho také přitahovaly velmi výlučné osobnosti umění, historie a literatury, do jejichž životaběhu se vepsala vášeň. […]“).