Závěsný objekt Hlava, vznikající v průběhu šedesátých a sedmdesátých let, je fascinujícím svědkem emočně vypjaté doby. Je znamenitým doplňkem bohatého souboru asambláží Aleše Veselého vytvořených ze starého železa, dřeva a jiných surových materiálů, které v expresionistickém a post-surrealistickém klimatu poválečné doby představovaly velmi aktuální vizi světa, příbuznou s novým realismem i neo-dadaismem. Umělec vycházel ze zchátralého průmyslového prostředí a hrubé materiály naplňoval významy vycházejícími z hluboké osobní i kolektivní zkušenosti, ve snaze nalézt jazyk schopný vyjádřit intuici reality a poskytnout co možná nejautentičtější výpověď o prožívání nelehké doby. Fragmenty nejrůznějšího rázu důmyslně skládal jako součástky nekonečného celku, rozpínajícího se mezi řádem a chaosem, zánikem a stvořením, prolamujícího a bořícího hranice vymezeného prostoru. I Hlava se tímto dovolává hrozivě nízkých hlubin naší psýchy. Kovové hřeby ji penetrují, připomínajíce trnovou korunu Krista a povyšujíce ji tak na nositele brutálních sil, emocí a představ, které však společně vytváří něco krásného a hodného úcty. Objekt pochází z významné pražské sbírky, majitel jej získal přímo z autorova ateliéru. Při konzultacích posouzeno prof. M. Klimešovou, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.