Podmanivě barevné zátiší s kyticí představuje jednu z ukázek zralého díla Vincence Beneše, rozvíjející odkaz impresionismu. Po rané kubistické fázi spojené s členstvím ve skupině Osma byla jeho tvorba ovlivněna malbou Pierra Bonnarda, s nímž se poprvé setkal na výstavě v SVU Mánes v roce 1907. V roce 1931 podnikl spolu s Alfrédem Justitzem za účelem přípravy výstavy Umění současné Francie cestu do Paříže, která jej oslnila: „Paříž utvrdila mne v novém mém názoru na barvu. Pochopil jsem zásadu pravého kolorismu, že barva je nejpůsobivější a zároveň nejnosnější, živá a tvořivá jedině gradací a odstupňováním.“ (V. V. Štech / L. Hlaváček: Vincenc Beneš, Praha 1967, str. 32) Cestu od ortodoxního kubismu k novému kultu malby podpořilo také přátelství s Václavem Špálou a vliv jeho koloristické senzuální malby. Důležitá pro něj byla velká tradice evropského kolorismu od benátské malby přes Petera Paula Rubense, Francoise Bouchera, Eugena Delacroixe až k Pierru Bonnardovi, jehož dílo zapůsobilo v českém prostředí na počátku třicátých let 20. století na mnoho mladých malířů, kteří se neztotožňovali s imaginativností nastupujícího surrealismu ani se sílícími nefigurativními tendencemi. Pestrá paleta potlačující kresbu ve prospěch promyšlené struktury barevné plochy a schopnost rozlišení specifické kvality jednotlivých materiálů od šťavnaté dužiny ovoce po měkkost bílé látky vytváří z díla jednu z nejlepších prací autora z tohoto období. Dílo bylo prezentováno na výstavě Vincence Beneše v galerii Peithner-Lichtenfels (4.–27. 11. 1994, kat. č. 15). Pochází z významné porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza Mgr. B. Ropkové, Ph.D., v jejímž chystaném soupise bude dílo uvedeno.