Josef Jíra (1929–2005) Pokora

Hluboce emotivně cítěná mnohovýznamová kompozice reprezentuje všechny příznačné rysy Jírova nezaměnitelného malířského stylu. Snoubí se zde skutečnost přímo viděná s realitou vzpomínek a představ, inspirovaných křesťanskou mystikou. Na plátně autor shromáždil kolem mohutného černého kříže, výmluvného symbolu křesťanské pokory, jenž je zároveň těžištěm obrazu, více pro něj významných témat: na pozadí dramatické abstrahované krajiny rozpoznáváme oblíbené motivy otisku dlaně, velkého groteskního oka či krvavého slunce. Ve změti drásavé barevnosti a znepokojivých, někdy až nečitelných forem, suplujících pocity strachu a tísně, se dále vyjevují náznaky siluet, jakési fragmenty těl navzájem se do sebe slévajících. Jde o detail, který výjev nejlépe spojuje s hlavní myšlenkou díla, tedy pokorou, jednou ze sedmi lidských ctností a hlavním pilířem křesťanství. Je stavem, jenž vyrůstá z vědomí vlastní jedinečnosti a zároveň pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti a nutnosti sounáležitosti s druhými. Obraz se stává niterní výpovědí umělce, díky níž můžeme nahlédnout do jeho jedinečného prožívání konce osmdesátých let. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.