V šedesátých letech se Jan Bauch vracel k biblickým námětům. Motiv hořícího keře pochází z druhé knihy Mojžíšovy, v níž se Mojžíš setkal na hoře Orebu s Hospodinem ukrytým v keři, který hořel, ale nebyl ohněm stravován. Mojžíš dostal povolání k tomu, aby vyvedl izraelský lid z otroctví v egyptské zemi. Příběh o hořícím keři jako symbolu boží všemohoucnosti se stal inspirací mnohým umělcům již od středověku. Bauchovo dílo se tak zapsalo do tradice starých mistrů, kteří svými obrazy reagovali na literární předlohy. Expresivně pojatá malba s vysokými pastami navazuje v barevných kontrastech na šerosvitné obrazy barokních mistrů. Rozvíjí tak tradici celé plejády autorů, kteří ztvárnili setkání Mojžíše s Hospodinem. Přestože autor nebyl věřící, nacházel v biblických motivech obecné lidské hodnoty. Na konci života si poznamenal: „Snažil jsem se, aby symboly, jichž jsem v obraze užil, vyjadřovaly mé filosofické stanovisko, že cesta Evropy byla od antiky zápasem o Boha a jeho řád.“ (R. Michalová / P. Kováč: Jan Bauch, Praha 2012, str. 68) Dílo pochází z kvalitní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložený obraz je nádherně tvarově a koloristicky rozehranou malbou, dokonale odpovídající Bauchovu pozdnímu expresionismu, cítěnému smyslově plně – v ‚chutných‘ barevných pastách doslova sochařsky. Toto dílo lze označit za okouzlující malířskou férii. […]“).