olej na plátně
1913
vpravo dole
66,5 × 86,5 cm
rámováno
Odhad: 1 000 000 Kč – 2 000 000 Kč
Vyvolávací cena: 700 000 Kč Kladívková cena: 700 000 KčVýtvarně bravurní raná Kremličkova práce naznačuje další modernisticky orientovaný výraz tohoto významného českého figuralisty, jehož nalezení se paradoxně nacházelo v principech krajinářské tvorby. Kremlička vyobrazil prostý výjev tvrdě pracujících vesničanů kráčejících kamenitou cestou, pole a soumračné nebe se střídmým horizontem. V popředí vidíme ženu přidržující trakař a shrbeného muže či chlapce, který ho v mírném stoupání táhne vzhůru za pomoci červeného popruhu obmotaného kolem těla. Obraz je pojednán svižně a s jistotou, jako rozmazaná fotografická momentka, aniž by autor lpěl na zachycení každého detailu.
Časové zařazení do roku 1913 představované dílo lokalizuje do malebného kraje Kameniček, kam Kremlička jezdil po smrti Antonína Slavíčka. Kremličku, na rozdíl od Slavíčka, však více než půvabná krajina pod vrcholky Českomoravské vrchoviny fascinoval osud místních obyvatel a velice rychle se zde námětově vyhranil. Realistická, ba téměř naturalistická zvídavost, která se u něj projevovala a byla zčásti motivována dobovou sociální náladou, zapříčinila, že zde malíř vyhledával primárně figurální motivy v interiéru či motivy práce v krajině, tedy každodenních činností místních obyvatel, jako bylo tkalcovství, ševcovství a obdělávání půdy. Tato témata, spojená s tíží lidského údělu, jej silně přitahovala a umožnila mu přiblížit jeho tehdejší zájem o francouzskou moderní malbu, kterou poznal během svých předešlých cest do Paříže. Postupně tak přehodnotil studium u profesora Hanuše Schwaigera a od jeho stylu se zcela osvobodil. Sociální citlivost však z jeho tvorby nikdy nevymizela a můžeme ji pozorovat i v jeho pozdější, vrcholné tvorbě, v Myčkách a Pradlenách.
Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit: „[…] Obraz je tak skvělou ukázkou raného Kremličkova vývoje, který má i svůj zřetelný kompoziční úběžník, obzvláště když se prodlouží linie horizontu s diagonálou cesty, vznikne rozevírající se trojúhelník založený na zlatém řezu. […]“).