V této velkoformátové, sběratelsky velice atraktivní práci navázal Vlastimil Beneš na civilistní poetiku Skupiny 42. Jde o mistrnou ukázku autorovy charakteristické tvorby, spadající do jeho umělecky významného období sedmdesátých let, kdy byla zvláště znatelná silná inspirace naivním rustikalismem lidové malby (tato vrstva Benešovy tvorby je zastoupena v Národní galerii v Praze mj. podobným obrazem Vesnice z roku 1977, inv. č. O 14287). Autor nás v předloženém díle uvádí do kontemplativní, lehce melancholické atmosféry krajiny českého venkova. Vesnický kostel s několika stylizovanými domky je usazen do náruče zvlněných abstrahovaných polí. Každý tvar je jednoznačný, každá barva jasně definovaná, obloha bezmračná, nehybná, komíny nevypouští kouř, stromy se nezmítají poryvy větru, jsou suché, mlčenlivé, čekající. A v tomto nehybném tichu můžeme pouze tušit zásah lidské přítomnosti. Jde o krajinu, jež byla oproštěna od všeho nejistého a pomíjivého, aby před divákem stanula ve své syrové nahotě, jako věčná idea, neměnná a neposkvrněná plynutím času. Na rubu označeno německým názvem Das Dorf. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Strnadlovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.